Jak předejít úrazu na chodníku

... pokračování z minula ... Konečně se dočkali i škarohlídi, co prskali, že nejni žadnej sníh, a taková zima že stojí za prd. Napadlo totiž něco, na co jsme zatím koukali v hospůdce pouze v televizi. Našli se i tací, kteří tvrdili, že to viděli na vlastní oči, ale byli to většinou jen námezdní řidiči všelijakých motorových vozidel.
Vesměs to byli majitelé pasů, takže mezi nimi nebyl Podrazil, jenž ještě šest měsíců po povodních oblažoval ostatní hosty historkami z Prahy a povodí Berounky. Příběh jak stěhoval avií vytopený archiv nějakého muzea ostatně každý znal a v listopadu o něm psali i v černé kronice.
Abych se vrátil zpátky do Lesnice. Do začouzené hospůdky po Novém roce i vymalovanou. Právě když v TV dávali záběry padajícího sněhu po celé republice, vběhl do místnosti Berkup a nadšeně vykládal, že už taky sype. Strašně se mu líbilo jak jezdí s pluhem, rozmetá sůl a všelijak jinak devastuje už tak zničené silnice. Na pozdrav mu zamával i Tvarůžek svojí novou sádrou na druhé ruce: "Sypeš, ale nějak divně, podivej, jak sem dopad, když jsem obcházel ten tvůj sypač. Příště parkuj někde jinde než u trafiky.", a dlouze se napil a poškrábal tyčkou za sádrou.
Asi za půl hodiny přišel šouravou chůzí i Brtník, ten ovšem dopadl lépe, protože si zlomil pouze zápěstí. Berkup nás nazval lemply a odešel znovu sypat.
Chtěl jsem si také užít sněhové nadílky a proto jsem se chystal k odchodu. Požitý alkohol a vědomí, že opilý řidič je potencionální vrah mne utvrdil v myšlence pěšího odchodu a odložil klíče na věšáček.
"Raději nechám to auto tady a půjdu pešky", řekl jsem nahlas.
"Slyšel si ho, ne? Silnice jsou v pohodě, ale chodníky u nás v Lesnici nesypou..." Pravda, radši si dám ještě panáka zelený, aby mi nebyla taková zima a pojedu autem. To bude bezpečnější.