Flaška netradiční šestá

The ordinary story
Ona už od rána běhala po hospodářství a tu hodila slepicím, nažnula králíkům toho jetele a mlíčí, pašíkovi nalila pomyje, a pak teprve sama se umeje.
Tátovi otevřela pivo a na nažhavenou plotnu položila pánev s třemi volskými oky. Matka od nich utekla, když jí bylo šest, protože táta strašně pil. Vyrůstá sama se svým hospodářstvým, které tak nenávidí a bez kterého nemůže být. Jak ráda by odsud vypadla do něčeho lepšího, třeba do Prahy.
Otec se vzbudil a převlékl do čistého, protože to včera po návratu z putyky nestihl. S kocovinou, přesto hodný milující otec poděkoval za snídani a lokl piva z láhve. Skleničku nechal stát na stole.
"Tumáš..", promluvil a podal dceři hodinky, které koupil od opilce za stopadesát korun. Jsou hezký a maj cizí nápis, zajásala nad digitálkama, holky budou čumět. Běžela k zrcadlu si je vyzkoušet.
"Králikům..?
"...jsem dala.
"Slepicím...?
"...taky...,všem jsem dala a snídani máš na plotně."
"Tak běž ven, když máš ty prázdniny, třeba k vodě."
"Až vodpoledne, tati."
"Hned. Teď. A neser.", zvedl hlas otec a vystrčil ji ven, aby za ní mohl zamknout. Dcera pochopila. Zase přijede za tátou nějaká ženská. O ní se přestane starat. Bude druhá...
Půjde za kamarádkou a proberou to ve dvou. Bude to tak lepší, víc hlav víc ví...

Tak co? Divná, žejo? Ale počkejte to rozuzleni. Bude jako ze života. Sledujte pozorně další měsíc, co se z toho vyvrbí.

PS: Kdyby jste chtěli hrdnice našeho příběhu pomoct, tak se mi ozvěte, já jí to vzkážu.