Čekání na sníh

... pokračování z minula ... V Lesnici žilo všechno podzimem. Je sice pravda, že na něj čekali již od srpna, ale ani v listopadu stále nebylo to pravé počasí pro místní obyvatele. Osazenstvo putyky se rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory, které se navzájem napadali nad úrovní počasí. Jedna skupina hudrala na vlezavé počasí okolo patnácti stupnů nad nulou, zatímco druhá skupina by už nejradši sypala chodníky a silnice. Jak správně tušíte druhá skupina se v podstatě živí sněhem a mrazem, zatímco první je takřka existenčně ohrožena neb dělá v lese, popřípadě venku nebo ještě hůř hlídá objekt s přilehlým pozemkem. A takovej pozemek zapadlej sněhem není nic moc, jak říká hlídač, protože musí dělat šlápoty, aby šéf viděl, že prováděl pravidelné obchůzky.
A tak mladej Berkup netrpělive vyhlížel z okna černé zlověstné mraky a usrkával pivo. Tatrovku s pluhem a plnou korbou soli měl zaparkovanou za hospodou, aby vyjel včas a ne jako loni až když sníh roztál, protože mu vůz nechtěl nastartovat, a když nastartoval, zamrzl mu písek na posyp v korbě, aby poté zapadl do sněhové závěje, odkud ho tahali několika traktory.
Jediný kdo byl spokojený byl hostinský, protože všechny tyto diskuse se vedly v putyce a v putyce jak známo je nejlíp. Tam když jsou pořádný dveře netáhne čerstvý vichr ale je příjemné zahuleno.